Věřím v boha?

Kdysi dávno, během jedné z mých přednášek, se mně někdo zeptal: „Co je to bůh?“ Snažil jsem se odpovědět, ale moje odpovědi byly dost rozpačité a určitě dotazujícího tehdy neuspokojily. Nikdy se mně totiž nikdo na to neptal a pro mě samotného, to slovo označovalo „Někoho“, kdo mi byl na tolik blízký a jeho existence samozřejmá, že jsem nikdy nepotřeboval definici nebo nějaký popis Boha. Teď však stál přede mnou člověk, který se s náboženstvím bezprostředně nikdy nesetkal a chtěl si vytvořit nějakou uchopitelnou představu boha, nějak ho nakreslit nebo definovat. Jako mnozí ostatní totiž cítil, že nad námi (nebo kolem nás) něco (nebo někdo) existuje: nějaká energie, síla, bytost, … . Sám přesně nevěděl, ale hledal odpověď na otázky, které se v něm probouzely. Vnitřně ho něco k tomu neznámu přitahovalo, chtěl to poznat a možná navázat s tím vztah.

Co je to „bůh“?
Jak bychom odpověděli na tuto otázku?
Dokážeme si „boha“ nějak představit, nakreslit ho nebo definovat?

V každém náboženství představa boha je trošku odlišná. Zkusme proto, pro začátek našeho hledání, oddělit slovo „bůh“ od jakéhokoliv náboženství.

V dějinách lidstva, to slovo bylo používané – můžeme říci – vždy, ale hodnota nebo představa toho, co lidé nazývali bohem, bůžkem nebo i modlou, se často měnila. Nicméně, vždy byla tímto slovem označována osoba (někdo) nebo hodnota (něco), které se lidé nějakým způsobem klaněli, podřizovali ji své životy, která je nějakým způsobem převyšovala, byla nedosažitelná, neuchopitelná, neovladatelná lidskými schopnostmi, nadpřirozená. Vztah k ní byl občas plný úcty, respektu, občas strachu, občas touhy po setkání nebo aspoň získání něčeho, co tato neznámá existence mohla poskytnout. Se slovem „bůh“ byl skoro vždy spojený vztah nadřazenosti boha a podřízenosti člověka, aspoň do určité míry nebo v určitém toho slova smyslu. V žebříčku vyznávaných člověkem hodnot bůh byl vždy někde na začátku, často až na prvním místě.

Existuje v mém životě nějaký bůh?
Něco, čemu dávám přednost
a co je v mém žebříčku hodnot na prvním místě?

Pokud hledáme odpověď na výše položené otázky, musíme si uvědomit, že v životě každého existuje nějaký bůh, ne vždy však musí on mít nadpřirozenou podobu. Nadpřirozenou nebo nedosažitelnou hodnotu totiž bohu dává, ve většině případů, člověk sám. Zkusme vzít do ruky tužku a papír, a napsat deset záležitostí (osob, věcí, hodnot), které jsou pro můj život nejdůležitější.

Každý člověk by měl mít jasně seřazené životní hodnoty.
Znám můj „žebříček“ hodnot?

Bohem, bůžkem či modlou, se stávají pro dnešního člověka hodnoty naprosto přízemní: peníze, moc, sláva, úspěch - kariéra, vzdělání, příjemnost, … . Člověk, pro získání těchto hodnot, byl a je schopen lhát, podvádět, krást, mučit, vraždit, a dopouštět se těch nejhorších věcí; všechno proto, že lidský život, jeho důstojnost, poctivost, pravda, čestnost, dokonce i rodina jsou pro něho méně důležité. Prostě lidská pýcha. V běžném životě se možná nejedná o nějaké velké nepoctivosti, ale pořád je tam nějaká neuspořádanost, o kterou člověk zakopává a zraňuje své blízké.

Často se jedna o nějakou vnitřní nespokojenost, která způsobuje, že člověk hledá své štěstí v záležitostech, jež ho sice dokážou uspokojit, nebo pocit zdánlivé spokojenosti poskytnout, ale toto uspokojení je pouze momentální, na krátkou chvíli, a rychle nastává potřeba vyhledávat další podněty. Permanentní uspokojování svého vnitřního hladu, neklidu, vnitřního prázdna, jen na krátkou chvíli, často přivádí člověka na slepou cestu a vytváří závislost, zotročení na záležitostech, které ho nikdy trvale uspokojit nemohou. Tato závislost, se následně stává pramenem ještě větší nespokojenosti, únavy, rezignace, deprese a žene ho k sebezničení. Proto je důležité si svůj žebříček hodnot dobře seřadit a neustále ho obnovovat. Na prvním místě se může nacházet jen to, co slouží dobru všech a nikomu neubližuje.

Pokud se člověk rozhodné stavět život na nějakých hodnotách,
je z pravidla nucen rezignovat z ostatních.
V životě nejde kráčet dvěma cestami zároveň.

V Bibli najdeme slova Ježíše: „Žádný sluha nemůže sloužit dvěma pánům. Neboť jednoho bude nenávidět, a druhého milovat, k jednomu se přidá, a druhým pohrdne. Nemůžete sloužit Bohu i majetku.“ (Bible: Lk 16, 13). Proto je důležité si stanovit, která hodnota je ta nejdůležitější pro život člověka, jeho růst a spokojenost, a získání této hodnoty věnovat své hlavní úsilí (Bible: Mt 13, 44-48).

ARL